BUDOVÁNÍ ODOLNÉHO, ALE LASKAVÉHO NITRA

Možná jste už potkali člověka, který si v životě prošel lecčím, a přesto působí silně, vyrovnaně – skoro až obdivuhodně klidně. A pak jiného, koho dokáže rozhodit i něco, co vám samotným připadá jako drobnost. Každý z nás má totiž jinak nastavenou míru duševní odolnosti – tedy schopnost zvednout se, když přijde pád. 

Někdo se s těžkostmi vyrovnává rychleji, jiný potřebuje víc času a podpory. Životní zkoušky mohou mít mnoho podob.  Od problémů ve vztazích přes zdravotní komplikace, nespokojenost s vlastním tělem až po ztrátu blízkého člověka. Právě to, jak se s nimi popereme, často ukazuje, jak pevné máme své vnitřní základy. Tedy něco jako mít sám v sobě stabilitu, která nám pomáhá čelit životním výzvám. Je to kombinace sebedůvěry, schopnosti zvládat emoce a podporující vztahy. Zkrátka stabilní základ, který nám umožňuje zachovat klid a jasnou mysl i v náročných situacích.

Mít silnou psychickou odolnost neznamená, že jsme z ocele, že nás nic nerozhodí a že zvládáme všechny životní bouře s klidem zenového mistra. Odolnost spíš znamená, že se po těžkém období dokážeme znovu postavit na nohy, otřepat se a jít dál. Často dokonce o něco moudřejší a silnější než dřív. To, co nás v životě zranilo, totiž nemusí určovat, kým budeme dál.

Schopnost přizpůsobit se stresu a zátěži ovlivňuje souhra vnitřních a vnějších zdrojů.
Mezi vnitřní faktory patří například:

• emoční zralost = umění rozumět svým pocitům a umět je zvládat tak, aby neřídily nás, ale my je
• zdravé sebevědomí = vědět, kým jsem, znát svou hodnotu a zároveň si být vědom svých slabin, bez přehánění a podceňování
• schopnost řešit problémy = umět najít způsob jak zvládat překážky a těžké situace bez paralyzování
• dovednost pracovat s úzkostí =  umět rozpoznat svůj strach nebo napětí a najít způsoby, jak je uklidnit, aniž by nás ovládaly

Z vnějších faktorů má největší význam podpůrné prostředí – lidé, kterým důvěřujeme a o které se můžeme v těžkých chvílích opřít.

Stejně jako pravidelným cvičením posilujeme tělo, můžeme trénovat a rozvíjet i svou psychickou odolnost. Hlavními stavebními kameny jsou různé oblasti, ve kterých se můžeme zlepšovat. Není třeba zvládnout všechno najednou – stačí začít u jedné, která právě teď pomůže nejvíce.

Soustřeďte se na pozitiva

Když procházíme těžkými chvílemi, naše mysl se často zaměří hlavně na to, co všechno nefunguje, co je špatně nebo nás tíží. Hlava je tak evolučně naprogramovaná chránit nás před nebezpečím. Je to naprosto normální, ale většinou nám to moc nepomáhá cítit se lépe nebo najít řešení. Když si všímáme hrozeb nebo problémů, zvyšuje tím naše šance vyhnout se riziku a přežít. Ale v dnešní době to už nemusí být o fyzickém ohrožení, ale spíše o starosti, stresu nebo pocitu, že něco "nejde" a není tak, jak si představujeme. Mozek tak někdy přehnaně zdůrazňuje negativní, protože se snaží být opatrný – i když nám tím často spíš ubližuje než pomáhá. Může nám opravdu pomoci, když si začneme všímat i drobných pozitivních okamžiků. Pozitivní myšlení neznamená problémy přehlížet, ale uchovat si naději a připomínat si, že těžké chvíle nebudou trvat věčně a vždy existuje cesta, jak jít dál.

Za zakladatele pozitivní psychologie je považován Martin Seligman. Ve svých studiích zjistil, že když jsou lidé dlouhodobě vystaveni negativním podmínkám, aniž by měli možnost cokoliv ovlivnit, přizpůsobí se těmto těžkostem a zároveň postupně ztrácí chuť a energii něco měnit. Psycholog, který dlouhodobě zkoumal deprese, si kladl otázku, proč s rostoucím blahobytem společnosti roste i spotřeba antidepresiv. Svá zjištění shrnul do konceptu naučené bezmoci, kdy lidé často nedokáží vidět, jak by mohli svou nepříjemnou situaci změnit, a proto upadají do depresí.

Podle Seligmana můžeme duševní pohodu podpořit tím, že se vědomě zaměříme na pozitivní zážitky, zapojíme se do aktivit, které nás naplňují, pečujeme o kvalitní vztahy, hledáme smysl svého života a stanovujeme si cíle, jejichž dosažení nám přináší uspokojení.

Jeden z konkrétních tipů, které Seligman doporučuje, je zakončit den otázkou:

"Co mi dnes přineslo radost, co se mi dnes povedlo?"  

Zkuste se každý večer před spaním s dětmi, manželem, přítelkyní nahlas podělit o alespoň jednu věc, se kterou jste byli v uplynulém dni spokojeni, která vás učinila šťastným. Každá věc se počítá, zažehnáte tím před spánkem negativní myšlenky a začnete se učit čerpat energii z pozitivních věcí, které se vám denně stávají, jen je těžší si při všem tom každodenním shonu vybavit. Už víme proč se hlava raději hrabe ve všech těch každodenních slabinách, těžkostech a prohrách...

Opírejte se o své přednosti 

Každý z nás má své přednosti, oblasti, ve kterých vyniká, zkrátka své silné stránky. Pokuste si jich vybavit alespoň deset. Pokud si nevzpomenete, požádejte o pomoc své blízké – možná budete překvapeni, kolik toho o vás vidí, co vy sami nepostřehnete nebo kolik pozitivního na vás umí najít ostatní.

Zamyslete se také nad tím, co vás těší, o čem rádi vyprávíte a co vás nabíjí energií – právě tam se často skrývají vaše přednosti.

Vaše silné stránky vám už mnohokrát posloužily. Poznejte je, učte se je využívat – a budou vám znovu oporou.

Věnujte pozornost a čas budování silných vztahů 

Každý z nás potřebuje v životě lidi, kteří jsou empatičtí a laskaví, aby nám nemuselo být těžké procházet náročnými situacemi osamoceně. Je opravdu důležité, abychom své vztahy považovali za prioritu a věnovali jim čas a péči. Během složitých období může být přirozené mít chuť se stáhnout do izolace, ale právě tehdy je cenné přijmout podporu od těch, na kterých nám záleží.

Abychom v obtížných chvílích měli, na koho se obrátit, je potřeba své vztahy pečovat pravidelně, ať už jde o manželství, rodinné vazby nebo přátelství.

Kromě blízkých vztahů může být pro mnoho lidí přínosné patřit do nějaké komunity – například skupiny přátel, společenství nebo podpůrné skupiny. Je důležité mít kolem sebe lidi, kterým lze důvěřovat, a naopak se vyhýbat vztahům, které jsou toxické a oslabují naši psychickou odolnost.

Sdílení svých starostí s blízkými nepřinese okamžité vyřešení problémů, ale pomáhá pojmenovat emoce, získat jiný pohled a často objevit nová řešení.

Buďte k sobě laskaví a věnujte se sami sobě!

Když nás přemůže strach nebo máme pocit, že se nám všechno hroutí pod rukama, snadno začneme pochybovat o sobě. Myšlenky typu "nejsem dost silný", "zase to nezvládám" nebo "ostatní by si s tím poradili líp" se vkrádají do hlavy samy od sebe. Strach totiž často zúží naše vnímání – místo abychom viděli možnosti, vidíme hlavně překážky a vlastní slabost.

Takové chvíle jsou ale přirozené. Každý člověk se někdy ocitne ve fázi, kdy má pocit, že už dál nemůže nebo že ztrácí kontrolu. To ale neznamená, že skutečně selháváme – znamená to jen, že jsme lidé. I ti nejodolnější občas ztratí rovnováhu, potřebují si odpočinout a znovu nabrat sílu. Právě přiznání si  této lidskosti nám pomáhá být k sobě laskavější, znovu se postavit na nohy, oklepat se a jít dál.

Lidé, kteří procházejí obtížemi, potřebují soucit, nikoli kritiku a to platí i pro nás samotné.  A pokud od ostatních nedostaneme laskavost, můžeme ji dát sami sobě. Neodsuzovat se, myslet na své potřeby, ocenit své úspěchy a stát se sami sobě podporou a zastáncem.

V obdobích stresu často zapomínáme pečovat o své základní potřeby, a právě proto je důležité udržovat si zdravé návyky.

• Pečujte o své tělo. Pohyb, vyvážená strava a dostatek spánku jsou základem. Je to pořád dokola, ale stále to platí: když posílíte tělo, podporujete zároveň i svou psychickou odolnost a snižujete úzkost či depresivní pocity.
• Buďte všímaví. Tedy buďte plně přítomní v tomto okamžiku, vnímejte, co se děje okolo vás, ale i uvnitř, aniž byste okamžitě soudili nebo hodnotili. Vnímejte své myšlenky, pocity, tělesné vjemy i okolní svět s otevřeností a zvědavostí, místo abyste se nechali unášet minulostí nebo obavami z budoucnosti. 
• Odpouštějte. Zahořklost dokáže výrazně zatížit naše vztahy i celkovou pohodu. Když se naučíme odpouštět, prospějeme nejen svému psychickému, ale i fyzickému zdraví. Odpuštění může prodloužit život, zmírnit úzkost a depresi, zlepšit krevní tlak a posílit odolnost vůči stresu.

  Prvním krokem k odpuštění je uznat, že nám někdo ublížil a že nás to trápí. Následně se rozhodneme "odložit dluh", vzdát se práva na pomstu a neočekávat žádnou nápravu od druhého. Odpouštíme především sami sobě, abychom se zbavili tíhy hořkosti, která nás váží.
  
  Mnozí lidé odkládají odpuštění kvůli nedorozuměním. Hlavou často běží pocit, že odpustit znamená zapomenout na vše nebo nechat si všechno líbit. Odpuštění ale není totéž co smíření: smíření vyžaduje, aby se obě strany dohodly, zatímco odpuštění můžeme provést sami, nezávisle na tom, zda druhý projeví omluvu.

Přijímejte změny

Změna je přirozenou součástí života a není něco, čemu bychom se mohli úplně vyhnout. Naše cíle, hodnoty, ideály, vztahy i okolnosti se čas od času mění – někdy pozvolna, jindy náhle. Přijetí tohoto faktu nám pomáhá proplouvat životem s větší lehkostí a s menším stresem.

Místo toho, abychom se zaměřovali na to, že věci nejsou takové, jaké bychom si přáli, nebo abychom se trápili nad minulostí, je efektivnější obrátit pozornost k tomu, co je v dané chvíli skutečně možné. To znamená realisticky zhodnotit své možnosti, okolnosti a zdroje a podle toho upravit své plány.

Takový přístup nám dává pocit kontroly a zároveň snižuje frustraci – místo boje proti nevyhnutelnému se soustředíme na konkrétní kroky, které můžeme udělat, aby se situace posunula k lepšímu. Přijetí změny není pasivní vzdání se; je to aktivní způsob, jak zůstat flexibilní a přizpůsobiví, což nám umožňuje lépe reagovat na výzvy života.

Změna není nepřítel – naopak, dává našemu životu dynamiku, zajímavost a dobrodružství. Je nevyhnutelná a v těžkých chvílích se může stát tichým spojencem, protože i ty nejtěžší okolnosti se nakonec promění.

Řekněte si o pomoc!

Požádat o pomoc je součástí posilování psychické odolnosti. Většinou si vystačíme se svými vlastními zdroji, ale někdy se zasekneme a situace nás přemůže.

V takových chvílích může být užitečná odborná podpora. Terapie nám pomáhá lépe porozumět sobě, svým potřebám a naučit se pečovat o svou psychiku, aby nás stres a těžkosti tolik neoslabovaly.

A jak je to se štěstím?

Dokud sami necítíme štěstí, nemůžeme očekávat, že nás někdo jiný učiní šťastnými. A co víc, pravděpodobně ani sami nebudeme schopni přinášet štěstí druhým lidem – ať už jde o partnera, děti, rodiče nebo kolegy v práci.

Mnoho lidí se soustředí právě na druhé, snaží se je potěšit, pomoci jim, udělat pro ně vše, co mohou, a přitom přehlíží jednu velmi důležitou věc,  spokojenost sami se sebou. Neptají se sami sebe, co je pro jejich vlastní štěstí zásadní, jaké potřeby mají, co je naplňuje a co je činí spokojenými.

Bez této vnitřní práce je snaha dělat druhé šťastnými často neúplná nebo vyčerpávající. Skutečné štěstí totiž začíná u nás samotných – až když sami víme, co nás činí šťastnými, můžeme tuto energii sdílet s ostatními a skutečně pozitivně ovlivnit jejich životy.

Za slovem štěstí si můžete představit tolik věcí, jako je lidí na této planetě. Někdo vidí štěstí v penězích a majetku, jiní ve zdraví a v klidu, někdo další zase ve funkčních vztazích. Pokud někoho naplňuje život láskou k rychlým, krásným a drahým autům, a jízda v nich mu přináší opravdovou radost, proč by se tím nemohl řídit? Stejně tak pokud někoho baví pomáhat druhým, rybařit nebo se věnovat jakékoliv jiné činnosti, která mu přináší uspokojení, proč by se tím neměl zabývat? Každý by měl znát, co ho činí šťastným.

Paradoxem však často bývá, že když se lidi zeptáte, co je konkrétně naplňuje, mnozí nevědí, co odpovědět. A není divu, že se v dnešní době stále častěji setkáváme se syndromem vyhoření – naše mysl je zahlcena množstvím podnětů, po kterých toužíme, a tlak na jejich získání nás může unavovat a vyčerpávat.

Co si z toho všeho odnést a jak se cítit šťastným člověkem? 

Pro začátek si stanovujte cíle a malé úspěchy, protože mít směr a postupně dosahovat menších cílů posiluje pocit kontroly nad životem a sebedůvěru.